fiore

Bylo,nebylo….

Královna jakás-vnady povadlé,
Zhlíží se dlouho v zrcadle:
"Která z těch děvek v okolí
krásnější být si dovolí?"

Sněhurka je krásnější a svěží…
A to je všechno oč tu běží…
Marně však nápadníci s kordy za pasem
Na vrata věže buší lofasem.

Královně se v jejím chtíči
mladost Sněhurky příčí.
Celá se zlobou dusí
Nebohou děvu ztrestat musí.

Nezná své zloby míru,
Ač myslivec ji cumlá díru,
I když se při tom slastně třese,
Křičí:"Tu děvku skolíš v lese!"

Myslivec do lesa Sněhurku vleče,
Až mu pot po čele teče.
Sněhurka cítí-blíží se muka,
Myslivec bimbase má jako ruka.

Ještě se myslivec z únavy nestačil probrat,
když nastal,kdo ví proč,zásadou obrat.
Sněhurka ze sebe nedělá nějakou dámu,
protrhnout bez řečí nechá si blánu.

Když se máš,Sněhurko,tak mile k činu,
já za to převezmu na sebe vinu.

Se svým pyjem jak voj od vozu,
vrhl se myslivec po cestě na kozu.
Její řit,co důkaz, královně nese,
že mrtvá leží tam Sněhurka v lese.

Sněhurka v potůčku chladí si pičku….
tu spatří chaloupku,na dveřích kličku.

V postýlku maličko stulí se slastně
a všichni diví se,kdo je to vlastně?

To sedm mužíčků domů se vrací
A z její nahoty rudnou jak raci.
Brčka jim tuhnou-och to je tíže!
Každý z nich vidí se jak pičku líže.

"Kdo půjde první?"-vyvolá vádu,
jen Šmoula klidně dál mydlí si kládu.

A než se všichni dohodli,
začal si Štístko dělat pohodlí.

Sněhurku po bříšku Dřímal hladí,
zatím co Prófa jí pičku chladí.
Ač není Sněhurka nějaká běhna,
s rozkoší uvolní,roztáhne stehna.

Pak Rejpalovi s něžnou péčí,
Sněhurka jeho tripla léčí.

Při pohledu do svého zrcadla,
královnu ukrutná zloba přepadla.

Zatím se v chaloupce Sněhurka chechtá,
jak ji svým stýbílkem Stydlín lechtá.
Pozor však!Konec je legrace…..
Šmudla se náhle zjevil na place.

Sněhurka vzlyká hrůzou jata,
když na ní vytáhl svého kata.
Už to však nejde zvrátit-
Šmudla chce taky klátit.

Jen ráno odešlo všech sedm rubat,
už byla Babice blízko u vrat.

"Neseš mi,babičko,
na sílu jablíčko?
Já tady zažila veliký tanec,
každý z těch sedmi je veliký kanec."

Usnula,chudinka,po divném ovoci,
Všichni se střídají,není jí pomoci….

Je však chladná,až to studí.
Nemá jiskru už to nudí.

Když už jim více netuhli,
Sněhurku dali do truhly.
A než bys řekl švec,
na oři přijel mládenec.

Chlípnost mu přímo číší z očí,
z koně rovnou na ni skočí.

Sněhurka probuzena údivem jen mrká,
jak těm prckům ztvrdla brka.

Vědoma si své povadlé krásy,
královna hledá ždibec spásy.
Princ spatřiv její hoře,
daroval jí svého oře.

Sněhurka a princ přesto,že šťastně oddáni,
návštěvám v chaloupce nikdy se nebrání.

Ke Sněhurce každý rád se tulí.
O,jak něžně sladce hulí!
Ať si puritán či kanec,
V pohádce i v životě vždycky přijde konec!