Skype je software pro internetovou telefonii; funguje na bázi peer-to-peer připojení (spojení dvou počítačů bez prostředníka); program začali v roce 2003 vyvíjet Niklas Zennström a Janus Friis (autoři programu Kazaa, jednoho z nejznámějších softwarů pro sdílení souborů mezi uživateli) a tým programátorů z Estonska.

Vedle Skype (vyslovuje se [skajp]) je počítačový program, který uživatelům umožňuje provádět telefonické hovory přes internet. Hovory mezi uživateli jsou zcela zdarma, včetně videorozhovoru nebo textového chatu. Komunikace přes Skype na mobily nebo pevné linky je  zpoplatněna dle tarifů.

Základní vlastnosti Skype

• Skypecasts - Velké hlasové konference (až 100 účastníků). Mohou být moderované (moderátor rozhoduje, kdo může právě mluvit).
• SkypeFind - Od verze 3.1 pro Windows. Služba umožňuje uživatelům vytvářet a hledat v databázi firem.
• VoiceMail – Placená služba. Poskytuje funkčnost hlasové schránky.
• Instant messaging – Zdarma. Zasílání zpráv a souborů mezi uživateli sítě.
• Call forwarding - Umožňuje přesměrovat hovory, když nejste online. Je zpoplatněno pouze na klasické telefony.
• Skype Video Calling – Videokonference mezi uživateli sítě Skype, dostupné od verze 2.0; zdarma.
• SkypeIn – Placená služba, kdy je účastníkovi přiděleno telefonní číslo, na které se lze dovolat z tradičních telefonních sítí.
• SkypeOut – Placená služba pro telefonování do tradičních telefonních sítí.
• Telefonování v rámci sítě Skype – Zdarma.
• Skype SMS - Placená služba. Umožňuje posílat SMS na mobilní telefony.
• Skype Prime - Od verze 3.1. Umožňuje nechat si platit za příchozí hovory (vyžaduje účet u PayPal).
• Skype Extras - Doplňkové programy jako hry, nahrávání hovoru, sdílení pracovní plochy; za některé je nutno platit.

Peer-to-peer

(Z Wikipedie, otevřené encyklopedi

Síť peer-to-peer

Peer-to-peer (doslova rovný s rovným), P2P nebo klient-klient je označení architektury počítačových sítí, ve které spolu komunikují přímo jednotliví klienti (uživatelé). Opakem je architektura klient-server, ve které jednotliví klienti komunikují vždy s centrálním serverem či servery, prostřednictvím kterého i komunikují s jinými klienty, pokud je to potřeba. Čistá P2P architektura vůbec pojem server nezná, všechny uzly sítě jsou si rovnocenné (a působí současně jako klienti i servery pro jiné klienty). V praxi se však často pro zjednodušení návrhu v protokolu objevují specializované servery, které ovšem slouží pouze pro počáteční navázání komunikace, „seznámení“ klientů navzájem, popř. jako proxy server v případě, že spolu z nějakého důvodu nemohou koncové uzly komunikovat přímo.

Dnes se označení P2P vztahuje hlavně na výměnné sítě, prostřednictvím kterých si mnoho uživatelů může vyměňovat data. Příkladem takových sítí jsou např. Gnutella či původní verze Napsteru.

Jednou ze základních výhod P2P sítí je fakt, že s rostoucím množstvím uživatelů celková dostupná přenosová kapacita roste, zatímco u modelu klient-server se musí uživatelé dělit o konstantní kapacitu serveru, takže při nárůstu uživatelů klesá průměrná přenosová rychlost.